Duben 2015

Rozený kuchař

10. dubna 2015 v 16:09 | Ivanka |  Postřehy ze zámku i podzámčí
Byl jednou jeden chlapec - ohromný labužník. Jídla si vychutnával až po poslední sousto, rád je studoval po chuti i struktuře a kuchařce nikdy neopomněl složit poklonu.
Co čert nechtěl, rozhodl se jednou kulinářskému umění trochu přiučit a seznámit se s jídlem i dvě hodiny před konzumací. Dobrá tedy, uvolila se jeho maminka a půjčila mu peněženku s kuchyní na celé odpoledne.
Chlapec se vydal na nákupy a po dlouhém uvážení se rozhodl upéct sekanou. Dobrá volba pro začátečníky, chválila ho maminka, na sekané nejde nic zkazit. To svého syna ovšem šeredně podcenila...

Apatie v učebně

3. dubna 2015 v 14:21 | Ivanka |  Píšu, píšeš, píšeme
Hodina chemie.
Vyjadřování stavby organických sloučenin.
Můj mozek oslaben nemocí a otupen antibiotiky není schopný vnímat nic než Karla Kryla v levém uchu.
Co se pod tímto vzorcem skrývá?
Prázdně zírám na tabuli, kde se snad rychlostí světla objevují nové vzorečky. Chemikářka se rozčiluje nad naší tupostí, Kryl se dovolává práva.
Viléme, dávejte pozor!
Hluk ve třídě.
Kyslík uniká, děvčata.
Bratříčku, zavřel jsi vrátka?
Jak těžké je dýchat! Soustředím se na vykonávání základních tělesných funkcí. Nádech, výdech, buch-buch, buch-buch, mrkni!
Řetězová izomerie je druhem rovinné izomerie, kdy se od sebe izomery liší buď...
Tupě si opisuju text z tabule. Nechápu význam. Nevadí, snad příšttě... Ruku mám slabou, málem pouštím i propisku.
Mori turi te salutant! Mori turi te salutant...
Ivano, co tam děláte, proč nepíšete?
Nechte ji, ach nechte ji, tu nevidomou dívku
Chci domů. Bolí mě hlava, oči, ruce, nohy... Asi budu zvracet. Bezradně se otáčím na Míšu. Za dvě minuty zvoní. Padám na lavici. Matně vzpomínám, jak mě ráno doktorka posílala domů.
Že šel bych zas a rád? Odpověď čekáte, nasrat, jo nasrat!
A na závěr...
Level únavy a nemoci: 1984567298: Když máš na grafu dva body a nedokážeš je propojit ;-)

Nedoceněné maminky

1. dubna 2015 v 11:38 | Ivanka |  Postřehy ze zámku i podzámčí
Jak už to tak bývá, naše maminky chodí do práce, starají se o rodinu a do toho ještě perfektně zvládají chod domácnosti. Ani si nevšimneme toho, co všechno dělají nebo nám to připadá už tak samozřejmé, že když nás jednou za čas požádají o umytí nádobí, vynesení odpadků či úklid koupelny, připadá nám to jako příšerná dřina. Proč nás prosí o něco, co za normálních okolností vždycky zvládají samy?
Moje drahá maminka odjela před pár týdny za babičkou na Slovensko a na mně zůstala domácnost. Vaření, úklid, žehlení, chystání svačiny tátovi. Prostě všechno to, co maminky dělají, aniž byste si toho všimli.
Prvních pár dní to celkem ušlo. Jídlo bylo na stole, když táta přišel z práce, zvířátka taky nehladověla, v šest jsem uvařila kafe a šla se věnovat svým věcem. To jsem si ovšem dovolila příliš!