Maturitní slohovka aneb HIMYM á la Ivanka

1. června 2015 v 9:00 | Ivanka |  Píšu, píšeš, píšeme
Dlouho jsem nic nezveřejnila, tak tady aspoň taková kusovka. Jedná se o hóódně narychlo (asi během dvaceti minut absolutně bez přemýšlení) zpracované téma letošních maturit Jak jsem poznal vaši matku. Snad se bude líbit, já osobně jsme se u toho bavila, nápad přišel včera večer, když jsme si s mým mužem pochutnávali na žebírkách :-). Asi vám to bude silně připomínat HIMYM, ale to byl tak trochu účel. Tak čtěte...

Děti, už jsem vám vyprávěl spousty a spousty historek, ale nikdy tu nejdůležitější. Nikdy jsem vám neřekl, jak jsem poznal vaši matku. Nebojte, nebude to nadlouho.

Před osmadvaceti lety byste mě nepoznaly. Byl jsem mladý, svobodný, po vysoké a plný ideálů o tom, že do třiceti budu mít ženu a sviště na cestě. Do třiceti jsem taky zvládl spoustu věcí. Najít si práci, krásný byt v centru a hlavně rozejít se s osmi slečnami, u kterých jsem předpokládal, že ony jsou ty, se kterými budu sedět ve stáří na verandě. Léta však plynula a já onu pravou stále nenacházel. Pomalu jsem ztrácel naděje, že vůbec někde čeká, a pozvolna se začal smiřovat s představou prázdné verandy.
Jednou mě tetička Mili se strejdou Markem na prvního máje chtěli překvapit a tak mi domluvili rande s dokonalou dívkou jménem Hela. Na prvního máje jsem nerandil už léta a nebyl důvod letos schůzku odmítat.
Rande se mělo uskutečnit v naší oblíbené restauraci. Přišel jsem dřív, abych aplikoval svoji teorii o poznání povahy na základě chůze. Hela přišla. Od pohledu splňovala většinu věcí, které mi tetička Mili popsala. Zdála se opravdu dokonalá, dokud nedonesli jídelní lístek, Hela nevykřikla "maso je vražda", nepolila servírku worcestrovou omáčkou a neutekla. Ať to bylo kamkoliv, neměl jsem chuť ji hledat.
Chtěl jsem se zvednout, při odchodu dát něco servírce, abych vyrovnal újmu, v klidu odejít domů a u televize se cpát zmrzlinou a truchlit nad svým pochmurným životem. Pak jsem ale od vedlejšího stolu uslyšel, jak se někdo baví s obsluhou a jak si objednává marinovaná žebírka se slovy "já ten rekord překonám". Seděla tam mladá dívka s nádhernýma kaštanovýma očima a překrásným úsměvem. Když jí objednávku kila žebírek přinesli a ona se pustila do jídla, chvíli jsem ji pozoroval. U stolu seděla sama a vypadala, že žebírky zahání to, co já měl v plánu zahnat zmrzlinou. Ale nevypadala, že by trumfla mě, držitele nejrychleji snědených žebírek za posledních sedm let. Přisedl jsem k ní a za pár minut zjistil, že je to umělkyně milující vaření, děti a hvězdné války. Asi za dvě hodiny jsem odešel s dobrým pocitem a telefonním číslem v kapse. Když jsem ji viděl, jak cituje hlášky z mých oblíbených filmů a zakusuje se do masa, od omáčky má špinavé všechny prsty… Tohle byla ona.
Ano, děti, tohle byla vaše máma. A jak víte, tenkrát vyhrála a překonala můj rekord. Ještě párkrát jsem se pokusil ji porazit, ale marně. Ona sice vyhrála první místo, ale já vyhrál něco mnohem cennějšího. Ji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama