Březen 2017

Úvod, 4. část

26. března 2017 v 19:30 | Ivanka |  Kdo si hraje, nezlobí
Eva tenkrát bydlela v domě po svém dědečkovi. Nepatřil sice jí, nýbrž jejímu bratrovi, který trávil většinu času v zahraničí, tak sestře dovolil dům využívat. Neoficiálně, samozřejmě. A taky Evě dovolil, aby ho občas pronajímala lidem, co nemají kde složit hlavu.
Bylo to fajn období. Hlídala jsem děti sousedům, ve volnu doučovala, dokonce jsem na místní základní škole založila dramatický kroužek. A protože k našemu domu patřila i velká zahrada, měla jsem nadbytek kreativního vybití. Žilo by se nám perfektně, kdyby. A to kdyby byl samozřejmě chlap.

Úvod, 3. část

19. března 2017 v 19:30 | Ivanka |  Kdo si hraje, nezlobí
Těšila jsem se z maturitního ročníku. Dál jsem bydlela s Michalem, několikrát týdně spala s Honzou, který žil ještě hůř než my a živil se jen za to, co dokázal vydělat hraním na ulici a po hospodách. A taky jsem ho živila já. Nabrala jsem si víc směn, kupovala mu jídlo, oblečení, dokonce i základní věci jako zubní pastu. Těžko říct, jestli jsem to dělala kvůli němu, spíš se mi nechtělo spát s prasetem. Bydlel (pokud se dá použít tak přepychové slovo) v malinké místnosti dva na tři metry, která ještě nedávno fungovala jako sklad barev. Za sedm stovek měsíčně měl pokojík bez oken, bez světla, jen s jedinou zásuvkou.

Úvod, 2. část

12. března 2017 v 19:30 | Ivanka |  Kdo si hraje, nezlobí
Bylo mi čerstvých osmnáct. Do dvou měsíců jsem se ke svému kolegovi nastěhovala. Bydlel v jednopokojovém bytě a jediné, co vlastnil, byla matrace, sušák na prádlo, lampička z IKEY a taky několik desítek knih, které měl v pokoji na zemi srovnané do komínků. V bytě byla ještě vestavěná kuchyňská linka, mikrovlnka, varná konvice, přenosný vařič, starý gauč se skvrnami od bůh ví čeho a celkem dost nádobí. Řekla bych vzorky z tak deseti, dvanácti sad. Takový klasický studentský byt. Michalovi ovšem bylo osmadvacet a jeho magisterský titul z humanitního oboru měl už pěkně dlouho zaschlé razítko. Michal byl klasický batůžkář. Tenkrát to pro mě znamenal člověk, co dokáže svůj majetek nacpat do jednoho batohu.

Úvod, 1. část

5. března 2017 v 19:30 | Ivanka |  Kdo si hraje, nezlobí
Něco se mnou není v pořádku. Už si ani nevzpomínám, kdy přesně jsem si to uvědomila, ale nejspíš to už bude hodně dávno.
Třeba když mi bylo deset, napsala jsem závěť. Naprosto vážně jsem sepsala veškerý svůj majetek čítající panenky barbie, sadu pastelek a pokladničku, do které jsem každou neděli hrdě házela své kapesné, tedy dvacet korun. Mám takový dojem, že jsem vše odkázala své mamince, která mě za tak vstřícné a rozumné gesto chtěla poslat na odborné vyšetření. Asi mezigenerační propast.