Úvod, 2. část

12. března 2017 v 19:30 | Ivanka |  Kdo si hraje, nezlobí
Bylo mi čerstvých osmnáct. Do dvou měsíců jsem se ke svému kolegovi nastěhovala. Bydlel v jednopokojovém bytě a jediné, co vlastnil, byla matrace, sušák na prádlo, lampička z IKEY a taky několik desítek knih, které měl v pokoji na zemi srovnané do komínků. V bytě byla ještě vestavěná kuchyňská linka, mikrovlnka, varná konvice, přenosný vařič, starý gauč se skvrnami od bůh ví čeho a celkem dost nádobí. Řekla bych vzorky z tak deseti, dvanácti sad. Takový klasický studentský byt. Michalovi ovšem bylo osmadvacet a jeho magisterský titul z humanitního oboru měl už pěkně dlouho zaschlé razítko. Michal byl klasický batůžkář. Tenkrát to pro mě znamenal člověk, co dokáže svůj majetek nacpat do jednoho batohu.

Začala jsem tedy žít s klukem, co by se dal označit za nejlepšího kamaráda. Zároveň jsem studovala třetí ročník gymnázia, snažila se tajně udržovat kontakt s rodiči, kteří těžce nesli, že jejich starší dcera tak zbrkle vylétla z hnízda, a do toho všeho jsem pár večerů a víkendových nocí trávila v baru. Nebudu si hrát na hrdinku. Přiznávám, že i když mi na některé víkendy byla svěřena i kasa, měsíční výdělek by sotva pokryl nájem. Ještěže Michal po mě nikdy nic nechtěl.
Žili jsme v dokonalé symbióze. Ráno jsem odešla do školy, on vstával kolem poledne, obstaral nákup (chvíli ovšem trvalo, než pochopil, že to neznamená přinést pár lahváčů), něco málo snědl, já po škole uvařila, společně jsem se najedli, on odešel do práce a já se šla buď učit, uklízet nebo mu pomoct za bar. Vždycky mi dával všechno, co jsem jen mohla potřebovat. Ve volnu mě učil poker, vyprávěl mi o historii, politice, půjčoval mi knihy a trpělivě vysvětloval všechno, co mě zajímalo. Brala jsem ho jako učitele, průvodce životem. Jako staršího bratra, kterého jsem nikdy neměla. Brala jsem ho tak celé tři měsíce, dokud jsme Silvestra neoslavili natolik kvalitně, že jsme se spolu vyspali na našem starém gauči, kterému přistálo pár skvrn navíc. Moje nezapomenutelné poprvé. Nezapomenutelné hlavně proto, že jsme si na něj ani jeden nepamatovali.
Když jsem se vzpamatovala z šoku a postinoru, přišla na řadu štafeta omluv a řečí o zneužití mladé nevinné dívenky. Michal to nesl vážně těžce, cítil se jako tyran. Já byla spokojená. Abych pravdu řekla, doufala jsem v to už dávno. Ne že by mě věneček tak tížil, ale přece jen ve mě Michal vzbuzoval něco, co se jen těžko dalo popsat jako přátelství. Nicméně se všechny mé vzdušné zámky rozpadly ve chvíli, kdy vypustil z pusy to nejhorší, co jen mohl.
"Jsi skvělá kamarádka."
No konec prostě. Už jsem nechtěla být jenom kamarádka. Rozhodla jsem se z toho aspoň vytřískat co nejvíc a přesvědčit ho o tom, že já jsem ta správná volba. Občas jsme spolu tedy spali, já dál studovala, on dál nakupoval. Když byly prázdniny, vzal si volno a cestovali jsme. Naučil mě, jak levně se dá žít, aniž by člověk strádal. Stopovali jsme do Polska, abych si prohlédla Osvětim. Stopovali jsem do Vídně na vánoční trhy. Stopovali jsme klidně i do Prahy, abych viděla nápis Národ sobě. Michal byl prostě můj.
Na jaře 2010 jsem potkala Petra a neskutečně jsem se zamilovala. Z části z trucu a z části se mi zalíbilo, že mě někdo chce nejen jako kamarádku. Taky jsem byla mladá a naivní. Dnem i nocí jsem poslouchala, jak mě miluje, jak si mě hned po maturitě vezme. Že nemusím chodit na vysokou, nemusím pracovat. On nás uživí. Chce mít děti a chce je mít hned. A tolik, kolik si budu přát. A chce mě. A chce mě celou.
Věřila jsem, že mě bude milovat od teď až do smrti. Malovala jsem si, jak se odstěhujeme z města, založíme rodinu a jednou se budeme houpat na verandě v takové té houpačce pro dva a při západu slunce popíjet čaj. A hlavně jsem se těšila, že uteču od svého současného já a budu moct někde vytvořit úplně nové. S novým příběhem a novými lžemi.
Opustil mě po půl roce na mé devatenácté narozeniny. Do teď nechápu proč. Ještě ten večer jsem utekla za Michalem do baru, kde jsem si poslechla chlácholivá slova, že jsem ještě mladá, že takových ještě potkám. Místo radosti nebo žárlivosti jsem dokázala vyvolat pouze soucit. A to mě bolelo ze všeho nejvíc.
"Tak krásná a tak smutná," pošeptal mi někdo do ucha.
Ten večer jsem se naučila, jak se dá klín vyrazit klínem. A taky to, že gauč se dá využít na mnoho způsobů a poloh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rogue Rogue | Web | 4. dubna 2017 v 21:32 | Reagovat

Tj, jsem přesvědčená, že jsem psala komentář, ale ať koukám, jak koukám tak odsud zmizel :O No, možná jsem se spletla.
Každopádně jsem začtená až po uši a jdu se podívat na další části, které jsi zatím zveřejnila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama