Dva roky prázdnin

16. října 2017 v 14:20 | Ivanka |  Postřehy ze zámku i podzámčí
Jsou noci, kdy dívky nemohou spát. Měsíc je zrovna v úplňku, sousedi hlučí nebo jako v mém případě vedle nich spokojeně zařezává přítel, bohužel hlasitěji, než dokážou vstřebat. Jsou noci, kdy takové dívky radši vytáhnou svůj nový tablet s přicvakávací klávesnicí (nová naprosto nepostradatelná blbost do domácnosti) a rozhodnou se rozepsat článek na blog, kde se neukázaly zhruba od chvíle, co si našly chlapa. Vítej zpět, Ivanko.


Před pár dny se stala nevídaná věc. Spolužáci mě pozvali na pivo. Mě - sarkastickou, cynickou, línou si cokoliv hledat a kamkoliv jezdit, mě oslovili, abych s nimi šla do hospody. Nu což, po přednášce jsem zvedla své faldy a vyrazila směr pípa. Chvíli jsem poseděla a pak hodně rychle chvátala domů. Ač jsem se snažila jakkoliv (a věřím, že oni ještě MNOHEM víc), nenašli jsme moc společných témat. Upřímně mě to hledání začalo po půl hodině nudit.
Doma jsem přemýšlela, čím to může být. Jediný rozdíl mezi mou a jimi jsou asi ty dva roky. Zatímco oni mají maturitu tak čerstvou, že jim na vysvědčení nestačilo zaschnout razítko, já už 27 měsíců pracuju. A nejde jen o práci, ale o dva roky, kdy jsem se živila jako zaměstnanec pizzerie, sedm měsíců jako dělnice ve výrobě, přes rok recepční, ostraha, servírka, baristka a částečná provozní kavárny. Jde mi přesně o ty dva roky, kdy jsem vystřídala osm chlapů bez vztahu a pětkrát se stěhovala. O ty dva roky, ve kterých mám víc jak pět měsíců milujícího partnera, kterého bych nevyměnila ani za všechnu čokoládu světa. A ani za ty skvělý americký sušenky, co prodávají v Lidlu.
Je možné, že nejít tenkrát na vysokou, bylo opravdu tak důležité rozhodnutí? Zatím pozoruju, že se hroutím míň než ostatní. Nepoužívám taháky, nedělám si hlavu s tím, že jsem dostala e. Nejsem tam proto, abych si za každou cenu hledala kamarády a nejsem tam ani proto, aby si na mě docent otvíral pusu. Přihlásila jsem se, protože jsem to chtěla. Když budu muset předmět opakovat, dobře. Je to znamení, že jsem neobsáhla veškerý jeho potenciál.
Ale teď už musím, čeká mě písemka z fyziky na mechaniku tuhého tělesa a chci se ještě učit. Tak snad to bylo skutečně dobré rozhodnutí, dát si pauzu a všechno stihnout zapomenout (nebo to spíš nikdy pořádně neumět). A když ne, třeba se potkáme v mé osmé práci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. října 2017 v 8:15 | Reagovat

Máš to tedy všechno pořádně nabité :D

2 Rogue Rogue | Web | 29. listopadu 2017 v 17:04 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem po dlouhé době zavítala na tyhle stránky a našla příspěvek ;)

3 Eva Eva | Web | 13. února 2018 v 12:13 | Reagovat

S těmi spolužáky ti rozumím. Když se potkám se spolužačkami ze střední, nemáme si co říct a jen na sebe trapně koukáme. Ony už pracujou, já jsem jediná na výšce. Člověk se za těch pár let změní, i když si myslí, že ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama