Hubnoucí kolotoč

9. března 2018 v 0:04 | Ivanka |  Postřehy ze zámku i podzámčí
"Dneska jsem mluvil s Lenkou a představ si, že dodržuje nějakou nutriční dietu."
Zbystřila jsem. Zase si projdeme tímhle peklem?
"Noa drží to prej měsíc a zhubla už šest kilo. Ale hlavně má teď energii."
Tak to Lence fandím, ale prosím, lásko, neříkej to.
"Tak sem si říkal, že až s tím skončí, tak bych něco takovýho taky mohl zkusit."
A je to tady.



Jsme trochu netradiční domácnost. Já vrtám poličky a on mluví o dietách. A kdyby o nich jen mluvil, bylo by to to nejmenší. Dobrá, měla bych ho podporovat, ale všichni víme, jak takové hubnutí vypadá. V první fázi se nadchneme. Uvidíme či uslyšíme něco, co nás přiměje vykročit z komfortní zóny, zvednout se z gauče a začít se o sebe trochu starat. Věříme, že nám to vydrží. Věříme, že tentokrát nevyměkneme. Začíná to velice slibně, bohužel hodně brzo nastává druhá fáze.
Teď se nacházíme tak tři týdny od začátku změny stravovacích návyků. Něco jsme shodili, pořád to ale není dost. Chystání snídaní a svačinek už nás začíná nudit a odolávat nástrahám ve formě fast foodu, čokolády nebo piva (ó ano, omezení alkoholu při hubnutí bylo vždy má smrt) začíná být čím dál těžší. Stále se ale držíme a věříme, že to půjde. Dokonce jsme ještě nepřestali cvičit (možná jen jednou či dvakrát vynechali, protože… prostě proto!).
Ve třetí fázi nastává zvrat. Volání je silnější než my. A my to chceme. Jen jednou, pro tentokrát. Nikdo se to přece nedozví. A vezmeme si. Jenže u jednoho nezůstaneme. Já se v takových chvílích většinou proberu v noci u ledničky se šlehačkou v jedné a vysočinou ve druhé ruce a říkám si, jak jsem se sem vůbec dostala?
Čtvrtá fáze - sebe zatracení. To jsme vážně tak neschopní? To nezvládneme dodržet ani ta nejjednodušší pravidla? To se musíme neustále zklamávat a ponižovat sami sebe? Jsme tlustí, jsme odporní a neschopní. Proč jen nemáme trochu vůle? Proč?
V poslední fázi se snažíme zapomenout, že jsme se vůbec pokoušeli o nějakou změnu, zajídáme a zapíjíme žal z neúspěchu. Paradoxní je, že na konci této fáze vážíme většinou víc než na začátku fáze první.
Takže co nás čeká? Nervy, sebetrýzeň, slzy, chutě, další slzy, selhání, ještě více slz a kila navíc jako bonus.

Neudržela jsem se. Zabrblala jsem něco jako souhlas a odešla do koupelny. Pořádně jsem se prohlédla v zrcadle a přehodnotila situaci. Dobře, možná tomu dám ještě šanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama